7 věcí, kterými kazíme výchovu vlastních dětí

22. úno'17

Přehnané reakce ratolestí na rodičovské napomenutí či zákaz, často spojené s křikem, pláčem, zlostnými řečmi či odmítavými gesty, mohou být běžnými projevy vzdoru, se kterými by si měl rodič umět poradit. Problém nastává, pokud jsou takové výstupy na denním pořádku a dospělí nad nimi ztrácejí kontrolu. Často jsou jejich pramenem chyby ve výchově, které umožňují nejmenším členům domácnosti přebrat velení.

Zlobivé dítě

Existuje moudré buddhistické přísloví, které praví: „S dítětem zacházej do jednoho roku jako s princem, do dvanácti jako s otrokem a od dvanácti jako s přítelem.“ Někteří rodiče však jaksi zapomínají na stanovení pomyslných mantinelů, a tak mají najednou namísto slušně vychovaných ratolestí jen rozmazlené princezny a neposlušné prince.  Takové děti mají mnoho společných znaků:

  • zcela ignorují zákazy a příkazy;
  • nevyjadřují vůči rodičům žádný respekt;
  • své si prosazují agresivně – křikem, silou či odmítáním jídla;
  • neumí se podělit o věci s druhými;
  • často lpí na nějakých rituálech;
  • neumí poděkovat ani poprosit;
  • nesnesou porážku.

Z rodiče, jehož původní rolí je být dítěti životním učitelem a rádcem, se najednou stává vyjednavač, usilující se donutit malého “spratka” k tomu, aby poslouchal. Nicméně, v mnoha případech neúspěšně. Pokud se tedy chcete vyhnout podobným problémům, měli byste znát, kde děláte zásadní chyby ve výchově.

Dáváte dětem první a poslední

Jednou z rodičovských rolí je samozřejmě o své poklady pečovat a poskytnout jim nejen střechu nad hlavou, ale i teplo domova. Kupovat dětem každou maličkost a stoprocentně jim ve všem vyjít vstříc však směřuje pouze k tomu, že materiální věci i laskavosti budou považovat za samozřejmost a co je horší, budou projevy štědrosti očekávat i od ostatních.

Často se stává, že rodiče ve snaze "neomezovat" svého andílka nefiltrují, což je pro něj dobré nebo špatné. Dovolí dítěti dělat cokoliv, nebo si hrát s čímkoli, včetně drahého tabletu nebo smartphonu. Malí mazlíčci jedí, na co mají právě chuť, a v televizi se bez okolků dívají na programy pro dospělé.

Dítě však potřebuje hranice z hlediska svého správného vývinu, a to fyzického i duševního, protože samo ještě nedokáže zhodnotit, co je pro něj prospěšné, co je správné a vhodné, a neumí ani rozumně posoudit informace, které se k němu dostávají.

Plačúci chlapček s tabletom

Vše děláte místo svých dětí

Přestože si rodič s hromadou rozházených hraček i se špinavým nádobím poradí snadněji a rychleji, není dobré, pokud se takový řád věcí stane rutinou. Právě naopak, svému potomkovi tím pouze škodí. Pokud se totiž dětem, navyklým na takový "servis", někdo pokusí ukrojit z jejich vlastního pohodlí, je logické, že nastane vzdor.

Děti je třeba připravit na budoucí život, ve kterém se budou světem protloukat osamotě. I z toho důvodu je mají rodiče postupně vést k větší nezávislosti a nechat je poprat se s problémy a úkoly bez pomoci. Ideální je, pokud jim svěříte určité činnosti, například některé domácí práce. Musí se naučit, že odměna přichází až po splnění povinností.

Omlouváte jejich špatné chování

Je obrovskou chybou říkat: „Vždyť jsou to jen děti. Vždyť z toho vyrostou.“ Velký omyl! Věk nikdy nesmí být výmluvou, kterou budete zametat všechny projevy špatného chování vaší ratolesti pod koberec. Rodiče se za vystupování svých problémových potomků nejednou stydí, zejména, pokud k takovým scénkám a náhlým výbuchům dochází na veřejnosti. Zlehčováním vlastně omlouvají sami sebe za to, že výchovu nezvládli.

Chlapček uprostred rozhádzanej izby

Tolerujete, že děti vůči vám nemají respekt

Jistě, že v malém človíčkovi je třeba rozvíjet schopnost vyjádřit vlastní názor. Jenže co z toho, když dítě přestane brát v úvahu vaši autoritu? Prckové jsou velcí manipulátoři, a pokud jim dovolíte vyslovit vůči vám co jen jednou nadávku, nevyargumentujete s nimi žádnou výtku, kterou vůči vám vznesou, nebo budete potichu tolerovat jejich nevšímavost vůči vašim otázkám, můžete si být jisti, že jejich ignorance se bude pouze stupňovat – nejenže ztratíte vážnost v jejich očích vy sami, ale podobný vzorec chování přenesou i na další osoby, jako jsou prarodiče, učitelé či sousedé.

Nemáte společné aktivity s dětmi

Jestli jste už na svět přivedli potomky, měli byste fungovat jako rodina. Spolu s dětmi tvoříte organický celek, svůj čas byste tedy neměli trávit odděleně. Pokud své nejmenší neustále od sebe odháníte, abyste měli pohodu při úklidu, vaření nebo vlastních aktivitách, přispíváte k tomu, že vaše ratolest si bude vaši pozornost vynucovat jiným způsobem – mnohem nápadněji a agresivněji. Hra naopak obohacuje jednu i druhou stranu. Když budete s dětmi trávit více času, budete mít zároveň příležitost lépe jim vysvětlit množství věcí, kterým ještě nerozumí, a pochopit jejich nazírání na svět.

Znudené dievčatko s otcom

Dáváte dětem špatný příklad

Ne nadarmo se říká, že začít s nápravou je třeba vždy od sebe. Děti jsou skvělí pozorovatelé a ještě lepší imitátoři. Chování svých rodičů napodobují proto, že jsou dlouho jejich jedinými vzory. Pokud dá rodič svému prckovi slib, měl by ho taky dodržet. Jestli ho nesplní, dítě si to vysvětlí po svém – že závazky vůči druhým lze bez problémů obejít.

Stejně to funguje s křikem. Pokud si neumíte vlastní autoritu prosadit přirozeně, zvýšený hlas vám nepomůže. Spíše naopak, na dítě tehdy působíte bezmocně, mnohdy až směšně, takže příště bude přesně vědět, jak vás vyvést z rovnováhy. Navíc, vy sami budete mít špatný pocit z toho, že jste nad sebou ztratili kontrolu.

Nejste ve svých rozhodnutích důslední

Jestli řeknete dítěti, že má jít spát o osmé, nebo mu za nesplněný úkol dáte "domácí vězení", trvejte pokaždé na svém. Ústupky vůči dětem v zásadních věcech jsou další velkou chybou, protože takto si prckové pouze rozšiřují hranice vlastní moci. Děti jsou jistým způsobem mazané a vědí, že pokud jste jednou polevili, bude to fungovat i příště.

Když vám dítě řekne, že se už nechce věnovat nějaké činnosti, zeptejte se ho na důvod. Pokud je to tím, že ho daná aktivita opravdu nebaví a chtělo by se věnovat něčemu jinému, dejte mu šanci na změnu. Jedinou pohnutkou však v mnoha případech bývá pouze obyčejná lenost nebo snaha uniknout od povinností.

Zapamatujte si, že důslednost je v rodičovské výchově nesmírně důležitá. Přestože omezení se mohou zdát v očích nejmenších útokem na jejich vlastní svobodu a volnost, jsou klíčové proto, aby je ochránila v prvních letech života.