1. Hračky
  2. Blog

Jak naučit děti rozlišovat barvy?

  Kategorie: První roky dítěte, Výchova dítěte,
9 min.
04. Jan'26

Modrá, zelená, červená, žlutá… tyto základní barvy, ale i mnohé jiné identifikují dospělí bez větších problémů, ale zvládnout rozeznat a pojmenovat barvy je pro děti poměrně složitý úkol. Barvami přitom vnímáme svět a jeho rozmanitost a i když děti je rozeznávají a vidí rozdíly, do jistého věku neumí barvy pojmenovat. Jak naučit dítě barvy a zejména kdy začít?

Barvy hrají ve vývoji dítěte klíčovou roli a v určitém období nastane čas, kdy má dítě umět barvy. Ty totiž dělají svět vzrušujícím místem plným života, ale také pomáhají dětem pochopit a kategorizovat okolní svět. Učení se barev je důležitým milníkem, který klade důraz pro různé kognitivní a jazykové dovednosti a rozšiřuje svět děťátka. Dobrou zprávou je, že barvy se dají učit poutavým a zábavným způsobem a děti kvůli tomu nemusí sedět nad učebnicemi.

Jak a kdy vstoupit s dětmi do světa barev?

Vnímání barev děťátka se během prvních měsíců vyvíjí poměrně rychle a obvykle se zcela rozvine do šesti měsíců. Ne nadarmo už miminkům dáváme hračky v kontrastních barvách a černo-bílo-červené knížky, které zaujmou jejich zrak a pomohou s jeho zdokonalováním. Učení barev je komplexní záležitost, která se nestane ze dne na den a i když se to nezdá, jedná se o dlouhý proces, který začíná už v tom nejútlejším věku. Tento proces lze rozdělit do několika fází:

  1. Včasná expozice (od narození do 12 měsíců). V tomto stadiu se zrak děťátka stále vyvíjí. Kolem 3 měsíců miminko dokáže sledovat pohybující se objekty a dosahovat na ně. O měsíc či dva později už oči spolupracují vytvářením trojrozměrných obrazů, dítě začíná vnímat hloubku. S blížícími se prvními narozeninami se děti začínají učit první slova, která tvoří základ jazyka a mezi něž budou později patřit i názvy barev.
  2. Základní rozpoznávání (od 12 do 18 měsíců). V období roku až roku a půl si můžete všimnout, že děťátko začíná vnímat barvy. Projevit se to může tak, že dítě preferuje jednu barvu před jinými, a to zejména u hraček. Již v tomto období můžete zkusit sdělit barvu předmětu, abyste zjistili, zda dítě dokáže ukázat na správnou barvu. 12–18 měsíců je však stále nízký věk na to, aby děti dokázaly dokonale identifikovat barvy, takže se nenechte odradit.
  3. Pojmenování barev (od 18 měsíců do 3 let). Přibližně v roce a půl děti začínají chápat, že s barvami se spojují různá pojmenování, ale slova označující předměty se naučí ještě před tím, než pochopí, která barva je která. Pokud se například naučí, že vaše auto je modré, chvíli potrvá, než si uvědomí, že ne všechna auta jsou modrá jen proto, že jsou to auta. V tomto věku je již důležité ukazovat na předměty, pojmenovávat je a popisovat barvy, díky čemuž se bude porozumění dětí zlepšovat. Vědci ze Stanford University například zjistili, že významný vliv na učení barev má obrácené pořadí v popisování. Dítě snadněji pochopí a identifikuje barvu, pokud například řeknete, že jablko je červené namísto červené jablko.
  4. Pokročilé znalosti (od 3 do 5 let). Kolem tří let jsou již děti v pojmenování barev důslednější a umí oddělit barvu od předmětu. Už tedy vědí, že modré není jen auto, ale i jiné předměty a také vědí, že auta mohou mít jiné barvy. Přibližně ve věku 4 let už začínají chápat i odstíny a jsou připraveny ke konceptu vzniku nové barvy, například mícháním barev při malování.

Dievčatko s paletou farieb

Zdroj foto: Freepik

Zážitkové učení barev

Barvy jsou součástí každodenního života a děti si je nejrychleji osvojí při různých hrách, aktivitách, ale také při běžných činnostech během dne. Různé odstíny mohou být na začátku matoucí, proto je vhodné zaměřit se na základní barvy pro děti a odstíny jako bílá, fuchsiová, šalvějově zelená, khaki a podobně nechat na později. Poznávání barev má být pro děti zážitkem, proto můžete vyzkoušet následujících 7 způsobů, jak naučit děti barvy:

  1. Hravé třídění barev – hry pro třídění barev si můžete koupit, ale také vyrobit doma. Budete k tomu potřebovat pouze barevné nádoby (například misky, sklenice či tašky) a barevné předměty (kostky, míčky, dílky stavebnic). Úkolem dětí bude vkládat předměty do nádob se stejnou barvou, přičemž vy pokaždé pojmenujete barvu nebo se děťátka zeptáte, o jakou barvu se jedná.
  2. Barevné kartičky – vzdělávací kartičky s různými předměty či zvířátky zvyknou znázorňovat výrazně barevné obrazy, které můžete rovněž použít k učení barev. Barevné karty se mohou později stát užitečnou pomůckou pro učení tvarů a mnohé z nich jsou vhodné i pro čtení a počítání.
  3. Barevné puzzle – jsou podobné jako barevné vzdělávací karty, ale jsou o něco pokročilejší. Existuje mnoho různých druhů, ale nejčastěji se setkáte s takovými, které od dětí vyžadují umístění dílků správné barvy na správné místo. Tato aktivita podporuje nejen rozpoznávání barev, ale také kritické a analytické myšlení.
  4. Kreslení a malování – malování představuje ideální způsob, jak podpořit kreativitu a fantazii dětí a zároveň je naučit něco o barvách. Tyto aktivity zároveň rozvíjí jemnou motoriku, trpělivost a soustředění. Během kreativních činností si s dětmi můžete povídat o barvách a pokládat jim různé otázky s tím související. Jakou barvu má tráva? Jaká bude obloha? Jaké je sluníčko? Není ničím neobvyklým, pokud dítě nakreslí modrou trávu a zelené sluníčko, neznamená to okamžitě, že má poruchu barvocitu. Děti takto experimentují a někdy to dělají jen proto, aby viděly udivenou reakci rodičů.
  5. Barevné obrázkové knížky – čtení je podobně jako kreslení a malování všestranná aktivita, díky které se můžete s dětmi seznamovat s barvami. Na trhu naleznete dětské knihy se základními barvami, které jsou vhodné na začátku, ale také složitější knihy s celým spektrem barev.
  6. Hádej, co vidím – alternativa hry Hádej na co myslím spočívá v tom, že budete spolu s dětmi hledat předměty s konkrétní barvou. Stačí, když řeknete „Vidím něco zeleného“ a dítě musí ve svém okolí najít a pojmenovat zelený předmět. Naučíte se tak nejen barvy, ale děti vás překvapí svojí vynalézavostí. Možná okamžitě uvidí zelenou trávu, ale jejich odpověď může být mnohem detailnější, například zelená tečka na míči.
  7. Každodenní činnosti a rozhovory – napadlo vás někdy, že i takové obyčejné třídění ponožek se může změnit na hru s barvami? Třídění podle barev, ale také výběr oblečení, vaření, sledování pohádek či procházky v parku nebo v lese – všechny tyto činnosti jsou plné barev. Stačí se jen dívat kolem sebe a popisovat, co všechno vidíte. Zelené listy, hnědé kmeny stromů, fialové luční květiny, bílé obláčky na obloze… pro dospělé jsou tyto věci často jen běžnými objekty, které nás obklopují, ale stačí se na ně podívat očima dětí a rázem se před vámi otevře širý a zejména barevný svět.

Dievča maľuje farbami

Zdroj foto: Freepik

Co když svět není barevný?

Starostliví rodiče, kteří se dítěti věnují a sledují jeho vývoj, mohou mít v jistém momentě učení barev pochybnosti, zda jejich dítě nemá poruchu barvocitu, tedy zda není barvoslepé. Na to, že dítě nevidí barvy tak, jak by mělo, se většinou přijde před nástupem do školy nebo během prvních týdnů v prvním ročníku. Můžete si toho však všimnout již dříve nebo vás na problém upozorní učitel/učitelka ve školce. Mezi hlavní znaky, na které je třeba si dát pozor při podezření na barvoslepost, patří:

  • dítě v pěti letech neumí rozeznat a pojmenovat základní barvy;
  • opakované a časté používání nesprávných barev při kreslení a malování – modré obličeje, červená tráva, žlutá obloha a podobně;
  • nízká a krátce trvající pozornost při vybarvování omalovánek;
  • odmítání barev (např. děti s poruchou autistického spektra jsou velmi citlivé na barvy, proto mohou odmítat pestré oblečení, hračky a knížky);
  • potíže s identifikací zelené a červené barvy;
  • problémy s rozlišením barev při slabém osvětlení, při práci s malými barevnými plochami nebo barvami stejného odstínu;
  • očichání jídla před ochutnáním;
  • citlivost na jasné světlo a některé barevné kombinace;
    bolesti hlavy a/nebo očí při pohledu na červený předmět na zeleném pozadí nebo naopak.

Barvoslepost, resp. porucha barvocitu nebo daltonismus, neznamená, že dítě vidí svět v šedých odstínech. Ve většině případů lidé s touto poruchou vidí barvy jinak než lidé bez poruchy. Nejčastější formou barvosleposti je zhoršené vnímání zelené a červené barvy. Děti (i dospělí) proto mohou vidět červenou a zelenou barvu jako žlutou. V menší míře se objevuje i zhoršené vnímání modré barvy a vnímání světa černobíle je naprosto minimální. Příčinou barvosleposti je zejména genetika, přičemž častěji jí trpí muži (8 %) oproti ženám (0,4 %).

Zdroj:

Pomozte vylepšit tento článek
Je tento článek užitečný?