6 užitečných rad, díky kterým naučíte děti na nočník jednou provždy

7 min.
27. pro'22

Nemůžete se dočkat dne, kdy dáte jednou provždy sbohem únavnému přebalování a plenám? Naučit se chodit na nočník je v životě děťátka, ale i jeho rodičů, obrovským milníkem. Přinášíme vám užitečné rady, které urychlí tento proces a usnadní život dětem i rodičům.

Všichni rodiče by si na začátku „odplenkování“ měli uvědomit, že neexistuje učebnicový věk na to, kdy se děti mají naučit chodit na nočník. Každé dítě postupuje vlastním tempem a samo dá najevo, že přišel jeho čas. Vy jako rodič musíte tyto znaky sledovat – může to být ve věku 18 měsíců, ale i ve třech letech. Následující rady vás na tuto životní etapu důkladně připraví.

Vyzbrojte se trpělivostí

Trpělivost je během výchovy klíčovou vlastností, která se vám hodí i během tréninku na nočník. Možná vás nepotěší fakt, že učení se na nočník může trvat i rok. Přechod z plenek na používání toalety není rychlý proces a už vůbec není plynulý. Ještě předtím, než dítě začne pokaždé chodit na nočník, musí projít jinými vývojovými úrovněmi. Musí se naučit komunikovat, vyjadřovat své potřeby a musí si uvědomovat své tělesné pocity.

Pokud už máte s učením na nočník zkušenosti, určitě víte, že dítě zpočátku neumí odhadnout, kolik času potřebuje, aby provedlo potřebu na nočníku. Od vyslovení potřeby po její uskutečnění může uběhnout několik minut, ale může to být jen chvilka, během které se dítě nestihne svléknout a pohroma je na světě. Bude proto chvíli trvat, než se sladí všechny tyto vývojové oblasti a dítě zvládne chození na nočník na výbornou.

Je více než pravděpodobné, že s děťátkem budete k nočníku chodit každých 10 minut a „posedíte“ si tam s ním dalších 15–20 minut. Často nejspíš půjde o planý poplach, ale to předem nemůžete vědět, proto chození na toaletu nepodceňujte. Čurání je většinou rychlé, ale kakání zabere nějaký čas a může trvat opravdu dlouho. Někteří rodiče tento čas využívají na různé hry nebo čtení, aby bylo čekání zábavnější.

Učenie na nočník

Chce to rutinu

Klíčem k úspěchu tohoto procesu je konzistence, pravidelnost a rutina. Rodiče mají vyzkoušené mnohé způsoby a opět platí to, že u každého dítěte funguje něco jiného. Někteří rodiče nedají dopustit na pravidelné návštěvy nočníku ve 30minutových intervalech a motivují své děti hodinkami, které jim připomenou, že už je čas.

Vyzkoušet můžete také rutinu večerní hygieny. Během napouštění vany posaďte svého prcka na nočník a proud vody vycházející z vodovodního kohoutku možná spustí čurání. Nemusíte čekat až do večera – motivaci proudem vody můžete vyzkoušet i během mytí nádobí po snídani nebo při jiných činnostech spojených s tekoucí vodou. Nezapomínejte však na pravidelnost, která nakonec přinese ovoce. Posaďte děti na nočník několikrát do dne a jeden takový výlet jistě bude úspěšný.

Nezapomeňte na odměny

Děti mají rády odměny, o tom není pochyb. Někteří rodiče nedají dopustit na čokoládové bonbóny, jiní raději odměňují mincemi do prasátka. Dalším se osvědčily nálepky nebo odznaky, ale také hračky. Ne všichni rodiče a odborníci souhlasí s takovým systémem, ale frustrace maminek a tatínků si někdy říká i o taková řešení. Na začátek můžete vyzkoušet speciální nočník s melodií, která se ozve pokaždé, když na dno nočníku něco dopadne. Dětem často stačí i maličkosti a hudba jako odměna za provedenou potřebu je zároveň skvělou motivací.

Odměnou, která vás nebude stát nic, je i pochvala za každou dobře odvedenou práci. Nekrčte nad nočníkem nos a vyhněte se prohlášením typu „Fuj, to smrdí“ – to zaúčinkuje přesně opačně a děti může úplně zabrzdit. Chvalte děti slovy, tleskejte a usmívejte se. Slova mají skutečnou moc a v případě chození na nočník jimi není třeba šetřit. Věty jako „Ty jsi ale chytrý/chytrá! Skvělé, dokázal/dokázala jsi to!” někdy dokážou děti povzbudit více než sladká odměna.

Vyberte vhodné místo

K ní však budete potřebovat schůdky, protože dítě není dost vysoké, aby se bez nich posadilo, čímž se celý proces natáhne a snadno může dojít k nehodě. Nočník je v případě „odplenkování“ opravdu nejlepším pomocníkem. Můžete jej umístit kdekoli v domácnosti. Dětem nejvíce vyhovují místa, ve kterých pobývají nejčastěji – dětský pokoj, obývací pokoj či kuchyň.

Nočník může mít děťátko položený hned u postele a posadí se na něj bezprostředně po probuzení a těsně před spaním. Místnost s hračkami (ať už je to dětský pokoj nebo obývací pokoj) je také ideálním místem. Polohu nočníku můžete posouvat stále blíže a blíže ke koupelně, až ho nakonec vyměníte za redukci na toaletu a v závěru se zbavíte i té. Vždy však myslete na klíčovou vlastnost – trpělivost.

Výchova a učenie na nočník

Kluci vs. dívky

Dospělí vědí, že muži a ženy čůrají jinak, ale tento rozdíl může děti zbytečně znervóznit a způsobit zaváhání. I v případě chlapců začínejte trénovat chození na nočník vsedě. Váš syn se tak nebude muset zamýšlet nad tím, zda si musí sednout nebo zůstane stát, čímž se ušetří drahocenné vteřiny, které mohou rozhodnout o nehodě.

Až později, když se chlapci naučí chodit na nočník bez problémů, začněte s čuráním vestoje. S tím bezprostředně souvisí správné míření, které je často problémem. Proměňte však tento „úkol" na hru – nakapejte do nočníku nebo do záchodové mísy potravinářské barvivo a sledujte spolu se synem, jak se mění jeho barva při kontaktu s proudem moči. Vyzkoušet můžete i různá kolečka, která musí syn trefit – toto však doporučujeme při močení do nočníku, nechcete přece ucpat záchod. Možností na trénování čurání ve stoje je množství a jako vhodná „oběť“ poslouží i mužský vzor, ​​od kterého chlapec okopíruje správnou techniku.

Zatočte s dětskou psychikou

Napadlo vás někdy, že existuje i strach z chození na toaletu? A vyskytuje se častěji, než byste si možná mysleli. Týká se zejména velké potřeby – některé děti si totiž myslí, že při jejím provádění ze sebe vytlačí část vlastních vnitřních orgánů. Podíváte-li se na to z pohledu dětské logiky, dává to smysl. Vysvětlete dětem, o co ve skutečnosti při velké potřebě jde, a jako pomůcku použijte ilustrované dětské knihy o anatomii lidského těla nebo pohádky.

Ne vždy je však problémem strach. Někdy je to prostě dětská povaha, díky (nebo kvůli) které děti odmítají dělat to, co od nich rodiče očekávají. Využijte ve svůj prospěch reverzní psychologii, ta dokáže zázraky: „Nečůrej do nočníku jako velká holka/velký kluk. Raději použij plenu, vždyť my přece milujeme pleny a přebalování!” Ve vašem případě možná zafungují jiné zázračné věty, ale podstatu jste jistě pochopili. Děti totiž z principu dělají přesný opak toho, co od nich rodiče chtějí.

Jsou děti, které začnou nočník používat ze dne na den, jiným to trvá celých 365 dní. To, co platilo u prvního dítěte, nemusí platit i u druhého, proto se vyzbrojte trpělivostí, veselým nočníkem a povzbudivými slovy.