Jak dlouho trvá odplenkování?

Nemůžete se dočkat dne, kdy dáte jednou provždy sbohem únavnému přebalování a plenám? Naučit se chodit na nočník je v životě dítěte, ale i jeho rodičů, obrovský milník. Přinášíme vám užitečné rady, které urychlí tento proces a usnadní život dětem i rodičům.

Odplenkování je hotový proces a všichni rodiče by si na jeho začátku měli uvědomit, že neexistuje učebnicový věk, kdy se děti mají naučit chodit na nočník. Každé dítě postupuje vlastním tempem a samo dá najevo, že přišel jeho čas. Vy jako rodič musíte tyto znaky sledovat – může to být ve věku 18 měsíců, ale i ve třech letech. Následující rady vás na tuto životní etapu důkladně připraví.

Sledujte první signály a připravujte se

Známkou, že dítě je už připravené na nočník, je pravidelná a pevná stolice, kterou vykonává v relativně předvídatelnou dobu. V noci dokáže přespat bez toho, aby ho budilo nutkání na potřebu, během dne se nepočůrá delší dobu a i po zdřímnutí se probouzí se suchou plenou.

Dítě se iniciativně zajímá, jak a proč používat záchod. Těší ho každá pochvala a projevuje touhu po samostatnosti. Začíná běžně používat slova „čurat“ a „kakat“ a necítí se pohodlně, když má mokrou nebo špinavou plenku. Toto jsou znaky připravenosti na odplenkování a jsou pro vás signálem, že přichází čas zbavit se plen.

Kromě sledování znaků připravenosti je dobré dítěti ukázat, že vy a sourozenci používáte záchod a že je to úplně normální. Děti totiž přirozeně napodobují chování dospělých. Na pomoc si vezměte oblíbené kamarády vašeho syna či dcerky, například plyšové hračky nebo panenky. Pokud se trápíte tím, jak odplenkovat 2leté dítě, právě nenásilné učení prostřednictvím hry může být klíčem k úspěchu.

Důležité je také začít s odplenkováním během stabilního období. Stěhování, narození sourozence, nástup do školky nebo i rozvod jsou obrovské změny, které mohou způsobit stres, který by další změna v podobě odplenkování ještě zhoršila. Odplenkování naplánujte na dobu, během níž vás nečekají žádné velké životní změny a můžete se naplno soustředit pouze na to.

Jak na odplenkování

Zdroj foto: Freepik

Vyzbrojte se trpělivostí

Trpělivost je během výchovy klíčovou vlastností, která se vám hodí i během tréninku na nočník. Kdy je dítě připravené na odplenkování? Asi vás nepotěší fakt, že učení se na nočník může trvat i rok. Přechod z plen na používání toalety není rychlý proces a už vůbec není plynulý. Ještě dříve, než dítě začne chodit na nočník, musí projít jinými vývojovými úrovněmi. Musí se naučit komunikovat, vyjadřovat své potřeby a musí si být vědomé svých tělesných pocitů.

Máte-li už zkušenosti s učením na nočník, jistě víte, že dítě zprvu neumí odhadnout, kolik času potřebuje, aby vykonalo potřebu na nočníku. Od vyslovení potřeby po její uskutečnění může uběhnout několik minut, ale může to být i jen chvíle, během níž se dítě nestihne svléknout a pohroma je na světě.

Bude tedy chvíli trvat, než se sladí všechny tyto vývojové oblasti a dítě zvládne chození na nočník na výbornou. To, jak dlouho trvá odplenkování, je tedy individuální a celý proces může trvat různě dlouho i u sourozenců a dokonce i u dvojčat. Čím dál více se proto klade důraz na tzv. respektující odplenkování, tedy zbavení se plen bez nátlaku a s ohledem na připravenost dítěte.

Chce to rutinu

Klíčem k úspěchu odplenkování je konzistence, pravidelnost a rutina. Je víc než pravděpodobné, že s dítětem budete k nočníku chodit každých 10 minut a „posedíte“ si tam s ním dalších 15–20 minut. Často půjde o planý poplach, ale to předem nemůžete vědět, proto to nepodceňujte. Čurání je většinou rychlé, ale kakání zabere nějaký čas a může trvat opravdu dlouho. Někteří rodiče tento čas využívají k různým hrám nebo čtení, aby bylo čekání zábavnější.

Vyzkoušet můžete i rutinu večerní hygieny. Během napouštění vany posaďte svého drobečka na nočník a proud vody vycházející z vodovodního kohoutku možná spustí čurání. Nemusíte čekat až do večera – motivaci proudem vody můžete vyzkoušet i během mytí nádobí po snídani nebo při jiných činnostech spojených s tekoucí vodou. Nezapomínejte však na pravidelnost, která nakonec přinese ovoce. Posaďte děti na nočník několikrát denně a jeden takový pokus určitě bude úspěšný.

Nacvičujte a nevzdávejte se

Na začátku zkušební fáze sundejte dítěti plenku, nebo pokud je léto, nechte ho běhat po bytě i bez oblečení a pravidelně se nezapomeňte ujistit, zda nepotřebuje jít na toaletu. Svou žádost servírujte rázně, ale spojte ji s něčím hezkým a pozitivním, například: „Pojď se vyčurat, pak si budeme skládat puzzle“.

Předem počítejte s neúspěšnými pokusy, nikdy však nevykazujte hněv, smutek či zklamání a své ratolesti nikdy netrestejte. Pokud dojde k nehodě, vyměňte dítěti oblečení a navrhněte mu, aby příště použilo nočník. Z potřeby na nočníku postupně udělejte pravidelný návyk – naučte dítě chodit na toaletu například po každém jídle.

Dítě na nočníku

Zdroj foto: Beaba

Bez plenky mimo domov

Vyzkoušejte vzít dítě bez plenky i mimo domov, ideálně na nějaké známé místo, například k babičce. Berte s sebou praktické cestovní nočníky, které později můžete využít i na dovolené. Pro chlapce doporučujeme i praktický pisoár, který se jednoduše přisaje na dlaždice v koupelně. Snažte se vyhnout používání pleny „pro každý případ“, to celý proces pouze zkomplikuje a prodlouží.

Vyberte vhodné místo

Možná budete v pokušení přeskočit fázi chození na nočník a rovnou nainstalujete na toaletu dětskou redukci. K té však budete potřebovat schůdky, protože dítě není dost vysoké, aby se bez nich posadilo, čímž se celý proces natáhne a lehce může dojít k nehodě. Nočník je v případě odplenkování opravdu nejlepším pomocníkem. Můžete ho umístit kdekoli v domácnosti. Dětem nejvíce vyhovují místa, na kterých se zdržují nejčastěji – dětský pokoj, obývací pokoj či kuchyň.

Nočník může mít dítě položený hned u postele a posadí se na něj bezprostředně po probuzení a těsně před spaním. Místnost s hračkami (ať už je to dětský pokoj nebo obývací pokoj) je také ideálním místem. Polohu nočníku můžete posouvat stále blíže a blíže ke koupelně, až ho nakonec vyměníte za redukci na toaletu a nakonec se zbavíte i té. Vždy však myslete na klíčovou vlastnost – trpělivost.

Chlapci vs. dívky

Dospělí vědí, že muži a ženy čurají jinak, ale tento rozdíl může děti zbytečně znervózňovat a způsobit zaváhání. I v případě chlapců začínejte trénovat chození na nočník vsedě. Váš syn tak nebude muset přemýšlet nad tím, zda si musí sednout nebo zůstane stát, čímž se ušetří drahocenné sekundy, které mohou rozhodnout o nehodě.

Až později, když se chlapci naučí chodit na nočník bez problémů, začněte s čuráním vstoje. S tím bezprostředně souvisí správné míření, které je často problémem. Přeměňte však tuto „úlohu“ na hru – nakapejte do nočníku nebo do záchodové mísy potravinářské barvivo a sledujte spolu se synem, jak se mění jeho barva při kontaktu s proudem moči.

Vyzkoušet můžete i různá kolečka, která musí syn trefit – toto však doporučujeme při močení do nočníku, nechcete přece ucpat záchod. Možností na trénink čurání ve stoje je mnoho a jako vhodná „oběť“ poslouží i mužský vzor, od kterého chlapec okopíruje správnou techniku.

Zatočte s dětskou psychikou

Napadlo vás někdy, že existuje i strach z chození na toaletu? A vyskytuje se častěji, než byste si možná mysleli. Týká se hlavně velké potřeby – některé děti si totiž myslí, že při jejím vykonávání ze sebe vytlačí část vlastních vnitřních orgánů. Když se na to podíváte z pohledu dětské logiky, dává to smysl. Vysvětlete dětem, o co ve skutečnosti při velké potřebě jde a jako pomůcku použijte ilustrované dětské knihy o anatomii lidského těla nebo pohádky.

Není však vždy problémem strach. Někdy je to prostě dětská povaha, díky (nebo kvůli) které děti odmítají dělat to, co od nich rodiče očekávají. Využijte ve svůj prospěch reverzní psychologii, ta dokáže zázraky: „Nečurej do nočníku jako velká holka/velký kluk. Raději použij plenku, vždyť my přece milujeme plenky a přebalování!“ Ve vašem případě možná zafungují jiné zázračné věty, ale podstatu jste určitě pochopili. Děti totiž z principu dělají přesný opak toho, co od nich rodiče chtějí.

Pomoci mohou i odměny

Děti mají rády odměny, o tom není pochyb. Někteří rodiče nedají dopustit na čokoládové bonbóny, jiní raději odměňují mincemi do prasátka. Dalším se osvědčily nálepky nebo odznaky, ale i hračky. Ne všichni rodiče a odborníci souhlasí s tímto systémem, ale frustrace maminek a tatínků si někdy žádá i taková řešení. Na začátek můžete vyzkoušet speciální nočník s melodií, která zazní pokaždé, když na dno nočníku něco spadne. Dětem často stačí i maličkosti a hudba jako odměna za vykonanou potřebu je zároveň skvělou motivací.

Odměnou, která vás nebude nic stát, je i pochvala za každou dobře odvedenou práci. Nezkoušejte nad nočníkem krčit nos a vyhněte se výrokům typu „Fuj, to smrdí“ – to zafunguje přesně opačně a děti může úplně zbrzdit. Chvalte děti slovy, tleskejte a usmívejte se. Slova mají skutečnou moc a během chození na nočník jimi netřeba šetřit. Věty jako „Ty jsi ale šikovný/šikovná! Skvělé, dokázal/dokázala jsi to!“ někdy dokážou děti povzbudit víc než sladká odměna.

Dobré rady na závěr

Vyjasněte si předem celý plán s každým členem rodiny, abyste postupovali jednotně.
Naučte dítě používat jednoduché kalhoty, například tepláky na gumičku, které si bude umět samo svléknout i obléct.
Rozmístěte v domě i více nočníků.
Zájem dítěte o nočník můžete prohlubovat povzbuzením, případně i malou odměnou, například společnou hrou. Některým rodičům se osvědčily například školní tabule s „deníkem“ pokroků a zábavnými magnetkami.
Nikdy neučte dítě používat nočník v nějaké problematické fázi, například během stěhování nebo dovolené.
Pokud plánujete delší cestu nebo dovolenou, ukažte dítěti, jak používat velkou toaletu s dětským sedátkem, tzv. redukcí.

Zdroj: