Proč je prvních 6 let ve výchově nejdůležitějších?

  Kategorie: Výchova dítěte,
11. čen'21

Děti od rodičů nepotřebují mnoho. Potřebují cítit lásku a potřebují bezpečný domov. Jakou důležitou roli hraje v životě dítěte matka, co je most důvěry a proč byste měla odložit dřívější návrat do práce a umístění dítěte do jeslí? Odpovědi na všechny tyto otázky najdete v následujících řádcích.

Co všechno si pamatujeme z dětství? Odpověď je jednoduchá – vše. Uznávaný český pedagog a lektor Marek Herman ví, o čem mluví, když mluví o výchově. Centrem jeho profesního zájmu je totiž zejména výchova dětí do šesti let. Právě toto období je podle něj z hlediska výchovy nejdůležitější a již během něj se utváří naše osobnost. Více o tom prozradil na konferenci Umění být ženou.

Nejdůležitější roky života

Velká většina rodičů je přesvědčena o tom, že mnohé věci se děti nepotřebují naučit v raném věku a odsouvají je na později. Podle Hermana se však až 90 % naší osobnosti formuje během prvních tří let života. To, co máme na sobě v dospělosti oblečené, s kým žijeme, jak se nám v životě daří... o tom všem se podle slov českého pedagoga rozhodlo ještě v době, kdy nám bylo méně než tři roky.

Ale jak? Co se vlastně v tomto období děje s dítětem děje a co máte jako rodiče dělat, abyste vychovali šťastné, spokojené a úspěšné dítě? Nejdůležitější je naplnění základní potřeby bezpečí a lásky. „Na světě není nic důležitějšího než projevovat dětem v útlém věku lásku a vytvořit jim bezpečný domov,“ vysvětluje Marek Herman ve své přednášce na konferenci Umění být ženou.

Co je pro dítě v tomto období nejdůležitější? Podle Marka Hermana je odpovědí na tuto otázku jedno slovo, jedna osoba – matka. Matka je základní stavební jednotkou pro život, je diamantem. Vztah mezi matkou a dítětem je unikátní vazba, nikde v přírodě nic podobného nenajdete. Matku jednoduše nikým a ničím nenahradíte. Je pro nás základem a startovacím bodem všech dobrých a zdravých věcí, které nás během cesty životem potkají. Ale i těch špatných, celoživotní bolesti, beznaděje a nemoci.

Marek herman prednaska

Kariéra počká, děti ne

Úkoly mužů a žen se v průběhu let změnily. Ženy už po porodu nezůstávají doma a péči o domácnost a o děti již není pouze na jejich bedrech. Ženy a matky jsou stále více samostatné, emancipované a vědí, že se mužům dokážou vyrovnat i v kariérní oblasti. Mnohé maminky se vracejí do práce už půl roku po porodu, protože jim chybí práce, finance nebo se bojí, že přijdou o své místo, nahradí je někdo mladší, zkušenější, svobodný a bezdětný.

Pro všechny matky, které rovněž přemýšlejí nad návratem do práce, má Herman jednu radu: „Matky, zkuste vydržet. Buďte opatrné při budování úspěchu a kariéry, neuspěchejte návrat do práce.“ Proč je to důležité? Protože, jak Marek Herman připomíná, nikdy v životě nebudeme takoví otevření, citliví, zranitelní a bezmocní jako do šesti let života. To, jací jsme, se zformovalo dokonce už do 3 let na základě toho, co jsme v tomto období bezbrannosti dostali.

Budujte most důvěry

Herman ve své přednášce zdůrazňuje, že klíčové je během výchovy budovat tzv. most důvěry. Ten vzniká v období, kdy se všechno utváří, tedy mezi 6. a 24. měsícem života. To je období, kdy je dítě velmi citlivé na přítomnost matky. Překvapivě to nejsou první týdny po narození (během nichž je přítomnost matky rovněž nenahraditelná), ale právě období od půl roku do dvou let.

Dítě v té době ještě nezná pojem návratu. Neví, že když ho ráno necháte v jeslích, odpoledne se pro něj vrátíte, jednoduše si myslí, že jste ho opustila. Během prvního roku života se dítě stále vyvíjí a pouze se učí oddělovat od matky, se kterou bylo tělem spojeno 9 měsíců. Jak vybudovat most důvěry, tu bezpečnou vazbu mezi matkou a dítětem?

I na to má Marek Herman odpověď: „Dítě neví, kdo je, v jeho vnímání je stále součástí matky, a to i několik měsíců po narození. Objevuje samo sebe, a to prostřednictvím vztahu matka-dítě.“ Dítě podle Hermana rozděluje svůj svět na dva světadíly – světadíl JÁ, do kterého patří samotné dítě a matka a světadíl NE JÁ, kam patří všichni ostatní.

Správně a pevně vybudovaný most důvěry se zapíše dětem do každé buňky jako jakýsi vzorec, který určuje jejich další směřování v životě. Aniž bychom si to uvědomovali, nám tento most důvěry hraje jako hudba v pozadí, nese se s námi životem a my i v těch nejtěžších chvílích v životě víme, že nás má někdo rád a na tento pocit se můžeme kdykoliv spolehnout.

Most důvěry je tvořen několika aspekty. Tvoří ho něha, vůně, hlas, dotek, vzájemné zrcadlení a rytmus v časech a činnostech. Rytmus dětem matky udávají už během těhotenství, když například kráčíte a miminko se v bříšku jemně rytmicky houpe. Po narození je to pravidelné krmení, přebalování, střídání spánku a bdění atd.

Marek herman matka dieta

Zrcadlící neurony

Dítě už od prvního momentu „nasává“ informace ze svého okolí. Klíčovým principem jsou podle Hermana tzv. zrcadlící neurony. Už odmalička vždy opakujeme to, co vidíme. Ne nadarmo se říká, že děti se učí napodobováním. „Ukazujte dětem to, co chcete, aby samy dělaly. Je to opravdu tak jednoduché,“ vysvětluje uznávaný pedagog. Herman zdůrazňuje, že to nestačí říct, třeba to opravdu ukázat a neustále opakovat. Chcete, aby byly vaše děti pořádkumilovné? Nestačí jim říct, aby si po sobě hračky uklízely, ony musí vidět, že to děláte také. Chcete, aby si myly ruce? Musíte jim jít příkladem a také si je mýt.

Herman ve své přednášce přirovnal děti do 6 let k trychtýři bez záklopky. Nezáleží na tom, z jakých poměrů a z jakého prostředí dítě pochází, významnou roli hraje to, jak se k dítěti chováme. I dítě, které se narodilo v chalupě pod lesem, se může cítit jako princezna, když se k ní tak rodiče chovají. Naopak, pokud se k dítěti z bohaté rodiny, které vyrůstá ve velkém domě a má všechno, na co ukáže prstem, chováme jako k neschopnému, bude se tak cítit a následky si ponese do konce života.

Výchova je alchymie

Výchova není jízda po dálnici, je to alchymie. Děti jsou křehké, zranitelné a věří, že svět je krásné místo a že všechno dobře dopadne. Ale každému dítěti, i tomu vašemu, které milujete nejvíce na světě, se během tohoto klíčového období do 6 let přihodí něco špatného, ​​něco, co zanechá stopu a neexistuje způsob, jakým byste tomu zabránili. Z dětství si pamatujeme všechno, ačkoli je to ukryto někde hluboko v nás. Ovlivňuje nás to, určuje to naši cestu životem.

„Jakékoliv naše problémy, jaké máme, jsou získané problémy, protože dítě se rodí naprogramované správně,“ vysvětluje Herman. Nikdo z nás neměl dokonalé dětství, protože takové prostě neexistuje. Dítě vnímá vztahy v rodině, rozhovory mezi rodiči a sourozenci, a přestože ve věku šesti měsíců ještě nemluví, ví, co se kolem něj děje. Právě proto je podle Marka Hermana matka tím nejdůležitějším článkem rodiny, který je na prvním místě.

Mnozí rodiče tento názor popřou a budou stůj co stůj tvrdit, že nejdůležitější je dítě. Matka je však institucí odpouštění. Na konci dne, kdy dítě uloží do postýlky, podívá se na něj, pohladí po hlavě a všechno mu odpustí. Musí však odpustit i sama sobě. Své děti mají matky rády, protože znají sebelásku a mají rády i samy sebe. Žena se obětuje pro to, aby vynosila dítě, obětuje spánek, kariéru, často i základní hygienu a jídlo. Žena-matka je zdrojem energie, hnací silou celé rodiny. Marek Herman proto připomíná, že každá matka má povinnost najít si hodinu denně pouze pro sebe, kdy bude odpočívat.