Jsou jedináčci problémové děti, nebo je to mýtus?

Se vzrůstajícím počtem jedináčků v rodinách často dochází k polemice, zda je takový "minimalistický" přístup k potomstvu správný, nebo je spíše na škodu. Ve společnosti se nezřídka objevují názory, že jedináčci jsou osamělí, sobečtí, rozmazlení, panovační a sociálně méně přizpůsobiví než jejich vrstevníci, kteří mají sourozence. Je to však skutečně pravda?

Četnost dětí v rodinách výrazně klesá. Potvrzují to i statistiky Eurostatu, podle kterého jsou v Evropské unii rodiny s jedním potomkem jednoznačně trendem – představují totiž téměř polovinu všech domácností s dětmi. Rodiny se dvěma potomky tvoří přibližně 40 procent, zatímco rodiny s třemi a více dětmi jen 13 procent.

Jedináčky „plodí“ náš životní styl

Paradoxem je, že navzdory výrazným změnám v ekonomice i v životním stylu lidí zde stále přetrvávají představy, které vycházejí z tradičního farmářského nebo rolnického modelu soužití. V rámci něj znamenal velký počet sourozenců zabezpečení "pracovní síly" v rodině. Dnes je však situace zcela jiná.

Ve Spojených státech se fenoménu jedináčků dlouhodobě věnuje socioložka a odbornice na rodičovství, Susan Newman. Ve své knize "The Case for the Only Child: Your Essential Guide" (Fakta o jedináčcích: Průvodce základy výchovy) se detailně zabývá problematikou a mýty jednodětných rodin.

Šance na druhé dítě se stále snižují

Susan je přesvědčena, že rodiny s jedním dítětem se pomalu stávají novým vzorem tradiční rodiny. Ovlivňuje to jednak ekonomika západního světa, ale i samotné ženy, které si zakládají rodiny mnohem později. Většina z nich je totiž nucena pracovat, aby rodinný rozpočet nebyl závislý jen na jednom partnerovi. A tak se příchod dítěte oddaluje.

"Problém je, že ženy, které odsouvají mateřství, zápasí s neplodností nebo druhotnou neplodností. Vyšší věk rodičů může být dokonce překážkou při adopci dítěte. Nemluvě o tom, že náklady spojené s vyřizováním adopce nebo podstoupení zákroků proti neplodnosti jsou mimo finančních možností spousty rodin," vysvětluje socioložka v rozhovoru pro Psychology Today.

Dobrý start do života zvyšuje nároky

I britský deník Guardian si v roce 2014 společně s webstránkou Netmums.com posvítil na rodiny s jedním dítětem. V průzkumu, do kterého se zapojilo více než 2500 domácností, zjistil, že ačkoli příjmy manželských párů či svobodných rodičů se zvyšují, na druhé straně vzrůstají i nároky spojené s výchovou dítěte, resp. se společenskými představami o tom, co znamená vytvořit své ratolesti vhodné podmínky pro "dobrý start do života".

Experti argumentují, že dnešní svět klade obrovský důraz zejména na osobnostní rozvoj. Pokud tedy chcete vychovat úspěšného potomka, musíte do něj investovat – poskytnout mu nejlepší možnosti na hezké bydlení, vzdělání, zážitky, zkušenosti, cestování či rozvoj talentu. Mnozí rodiče proto raději volí mít pouze jedno dítě, kterému mohou dopřát co nejvíce možností k seberealizaci.

Rozmazlenost je důsledek špatné výchovy, ne počtu dětí

Být jedináčkem má samozřejmě své výhody i nevýhody – podobně jako vyrůstat v rodině s jedním nebo více sourozenci. Nicméně, právě fakt, že jedináčci bývají jediným dítětem, a tedy i středobodem vesmíru svých rodičů, z nich nejednou automaticky dělá sobecké "spratky". Jeden z nejvlivnějších amerických psychologů, G. Stanley Hall, dokonce zvykl tvrdit, že "být jedináčkem je samo o sobě nemocí". Výzkumy posledních dekád však jeho názor vyvracejí.

„Nesejde na tom, zdali váš potomek má nebo nemá sourozence, současné děti jsou prostě rozmazlené proto, že rodiče jim neumějí říct ne. Ani na minutu je nechtějí vidět nešťastné, a proto otrocky vycházejí vstříc jejich přáním a touhám," vysvětluje Susan Newman.

Imaginární přátele nemají jen jedináčci

Mnozí se domnívají, že děti bez sourozenců jsou osamělejší, a proto i náchylnější vymýšlet si "neviditelné" kamarády, kteří jim pomáhají vyrovnat se se samotou, obavami či pocity ve vztahu k vrstevníkům nebo dospělým. Psychologické výzkumy ukázaly, že takových imaginárních přátel zvykne mít asi 60 procent dětí, a vůbec nejde pouze o jedináčky, handicapované či nemocné děti, jak se někteří domnívají.

Jedináčci jsou přátelštější, než si myslíme

Vzhledem k tomu, že jedináčci sourozence nemají, hledají si přátele v kolektivu dětí. Rychle pochopí, že všechny "triky", které fungují doma v rodině, nemusí stejně platit v kruhu kamarádů. Jelikož agresivní neboli panovačné chování by je mohlo rychle připravit o nabyté přátelství, raději od něj upustí. I proto se s nástupem do školky či školy rozdíly v socializačních schopnostech mezi jedináčky a dětmi se sourozenci rychle stírají.

"Naopak, právě děti z vícedětných rodin mají obvykle větší potíže smířit se s tím, pokud je ve skupině šéfem někdo jiný. Jsou nuceny dělit se o hračky, televizi i rodiče, častěji zažívají odstrkování či soupeření, i proto je větší pravděpodobnost, že se budou snažit bojovat o první místo a křičet hlasitěji, aby je bylo slyšet. Jedináčci jsou naopak navyklí, že se doma nemusí bít o prostor," argumentuje Susan Newman.

Dítě bez sourozence nemá s kým soupeřit

Pokud se mluví o sourozeneckých vztazích, většinou se vyzdvihuje vyšší míra socializace a schopnosti dělit se o své věci s ostatními, nebo se starat o jiné. To je samozřejmě skutečná výhoda vícedětných rodin. Ve světě se však mlčí o stinné stránce, kterou s sebou přináší sourozenecká rivalita.

Agresivní chování, ošklivé přezdívky či dokonce bitvy nejsou mezi sourozenci až tak výjimečné a nejednou vedou k mnohým emocionálním problémům či poruchám chování v budoucnosti. Jedináčci jsou od takových "neduhů" sourozeneckých vztahů ušetřeni.

Jedináčci mají více sebevědomí

Takovým dětem se dostává veškerá pozornost rodičů a to nemusí být k zahození. Jsou často odkázáni výhradně na rozhovory s dospělými, což pomáhá rozvoji jejich inteligence. Pokud své dítě vychováváte s náležitou pozorností, dostane se mu to nejlepší v životě a roste nejen fyzicky, ale i duševně.

Mnohé studie ukazují, že právě z tohoto důvodu velké množství jedináčků dosahuje vynikající výsledky ve škole i v práci, jsou obvykle více motivováni, samostatnější, energičtější, podnikavější, ambicióznější a mají více zdravého sebevědomí.

Minusy života bez sourozenců

• Přílišná péče rodičů může mít i opačný efekt. Zejména pokud se láska změní na úzkostlivé kontrolování a přenášení osobních ambicí na potomka. Taková zkušenost je pro dítě, které nemá v rodině věku přiměřeného spojence, nesmírně vyčerpávající.
• Jedináčci jsou později v dospělosti vystaveni větší psychické zátěži ze ztráty blízkých či vlastních rodičů, protože se o bolest nemohou podělit s někým v rodině. Sourozenci se totiž stále mohou obrátit jeden na druhého.
• Děti vyrůstající bez bratra či sestry často podléhají perfekcionismu. Pokud se budete pokoušet "opravit" každou jednu věc, kterou udělají, ať už při stlaní postele nebo úklidu, pouze tím posílíte jejich posedlost dokonalostí. Je důležité, abyste je naučili přijmout fakt, že v životě nebude vše tip top.
• Jedináčci jsou často mnohem kritičtější vůči svému okolí, mají vysoká očekávání od ostatních, ale i od sebe. I proto mohou ve větším kolektivu zpočátku působit namyšleně a panovačně. Snažte se je co nejdříve "vystavovat" zkušenostem s jinými dětmi, choďte s nimi na dětské hřiště a zapojujte je do různých kroužků nejen kvůli rozvíjení jejich talentu, ale i kvůli vytváření vztahů s vrstevníky.

Zapamatujte si, že být jedináčkem vůbec není diagnóza. Takové děti mohou být stejně srdečné, přátelské a přející jako jejich vrstevníci, kteří pocházejí z vícedětných rodin. Základem je totiž výchova. Pokud ta funguje, můžete z jakéhokoliv dítěte vychovat dobrého a úspěšného člověka.