Dušičky nebo Halloween? Oslavte s dětmi jedno, i druhé

České Dušičky, nebo americký Halloween? Možná i vy patříte mezi rodiče, kteří tvrdohlavě odmítají oslavu povrchních amerických svátků jen proto, že máme tradiční české verze. Pár dýní a sladkostí však ještě nikdy nikoho nezabilo, tak proč tyto svátky nespojit?

Nelze popřít, že s boomem sociálních sítí, seriálů a filmů z americké produkce je s příchodem podzimu Halloween na každém kroku a česká Památka zesnulých se dostává do zapomnění. Právě proto jsme pro vás sepsali pár základních informací o obou svátcích, které vám pomohou rozlousknout toto dilema. Čtěte dál a uvidíte, že Dušičky a Halloween se až tak moc neliší.

Pravý původ tykve

Mysleli jste si, že i krásné vyřezávané dýně se zapálenými svíčkami mají svůj původ v Americe? Jejich historie má kořeny někde jinde – začala psát v Irsku. Jistý irský opilec jménem Jack totiž přelstil ďábla, který ho propustil a Jack se tak nedostal do pekla. Jako hříšník však nemohl jít ani do nebe a jeho duše plakala, že nemá světlo a neví, kam má jít. Ďábel se nad ním slitoval a dal mu žhavý nehasnoucí uhlík, který si Jack vložil do vyřezané řepy a vydal se na svou cestu. Odtud pramení název vyřezávaných dýní se světýlkem – Jack-o'-lantern, tedy Jackova lucerna.

Dlouhá léta to byly právě řepy, které Irové vyřezávali a osvětlené kladli do oken. Teprve po osídlení Ameriky zjistili, že dýně jsou pro tento účel vhodné o něco víc, protože i jejich vyřezávání je jednodušší. A tak vznikla vyřezávaná dýně se svíčkou či kahan, jejíž prvotní myšlenka se zrodila v Evropě. To, že Američané z tohoto svátku pohotově udělali byznys, je už druhá věc.

Světýlko pro duše a barevné Mexiko

Český Den Všech svatých či Dušičky a původně keltský Halloween mají společných více znaků, než byste na první pohled řekli. I Slované, podobně jako Keltové a nyní Američané, měli už v minulosti svého Světlonoše, který vedl duše mrtvých a zároveň ochraňoval živé před zlem. I dnes chodíme na začátku listopadu po hřbitovech a na hrobech našich pozůstalých zapalujeme svíčky na jejich památku. Ty jsou v podstatě také světlonoši a mají mrtvým ukázat nejen cestu, ale i to, že tu jsme a myslíme na ně.

Podobný svátek, ačkoli barevnější a pompéznější, mají i v Mexiku. Konkrétně 2. listopadu všichni Mexičané oslavují Día de los Muertos, tedy Den mrtvých, během kterého si mají uctít nejen mrtvé předky, ale i živé. Během tohoto dne jsou mnohá města a vesnice v Mexiku barevně vyzdobené a po ulicích se promenádují lidé v pestrobarevných maskách v podobě lebek a v kostýmech. Mnozí pozůstalí na hroby kladou různá jídla či nápoje a jak jinak, pálí se svíčky. Pokud si chcete s dětmi přiblížit tento barevný den, podívejte se na krásné pohádky, které ho oslavují, například oblíbený animovaný film Coco nebo Kniha života.

Kde se vzaly masky?

Ptáte se, kde se tedy vzaly masky a kostýmy, bez kterých si Halloween ani neumíme představit? Odpověď je velmi jednoduchá – opět v Evropě. Když si Keltové chtěli během oslav pohanského svátku Samhain uctít mrtvé a přiblížit se jim, převlékli se do starých šatů a obličeje si ozdobili maskami. Keltové zároveň věřili v to, že duše mrtvých jsou hladové a podobně jako Mexičané jim na hroby nosili jídlo. Je více než jisté, že z tohoto zvyku pramení novodobá americká tradice, podle níž děti chodí od domu k domu a prosí o sladkosti. Ty už však nekončí na hřbitovech, ale v ústech dětí, za což nejsou zubaři až tak vděční. Podle statistik totiž zubní ordinace v období Halloweenu navštíví více dětí než v jiné dny roku.

Jídlo se však spojuje i s našimi dušičkami. Během tohoto svátku hospodyně pekly koláč ve tvaru čtverce naplněný sladkými nádivkami. Tento koláč zvaný dušičky lidé rozdávali chudým na cestě do kostela a na hřbitov, čímž uctili mrtvé duše. Zvyk spojený s jídlem má v našich končinách ještě jednu podobu. Po večeři házeli lidé zbytky jídla do ohně, aby se tímto jídlem dříve vykoupila duše mrtvého a do lamp dávali v tento den místo oleje máslo, aby si mohli zesnulí potřít bolavé rány. Ranní zvonění kostelních zvonů však bylo znakem toho, že mrtví se musí vrátit do svého světa.

Poslední říjnová noc ve světě známá také jako Předvečer všech svatých, tedy All Hallows' Evening, není pouze oslavou začátku zimního období. Podle keltských pověr se v tuto noc otevírá brána mezi světem živých a mrtvých. Je jen a jen na vás a vašich dětech, jak si milované zemřelé v tento, ale i v následující dny, uctíme. A vůbec nezáleží na tom, zda to bude v kostýmech a při svíčkách, podstatná je samotná myšlenka.