1. Hračky
  2. Blog

Je to spíš ADHD, nebo typické dětské chování?

  Kategorie: Výchova dítěte, Zdraví dítěte,
10 min.
25. Jun'26

Děti často mívají problém s pozorností a soustředěním, ale kdy je situace dostatečně vážná na to, aby se dalo uvažovat o poruše pozornosti? Ne každé akční, netrpělivé či neposedné nebo dokonce nevychované dítě má automaticky ADHD. Jak se tato porucha pozornosti projevuje, jaké signály jsou varovné a kdy je třeba navštívit odborníka?

Centrum pro prevenci a kontrolu nemocí odhaduje, že porucha pozornosti s hyperaktivitou, tedy ADHD, je diagnostikována u každého jedenáctého dítěte. Podle výzkumu se první varovné signály často objevují ještě před nástupem do školy – až 40 % dětí do čtyř let má výrazné problémy s pozorností, přičemž ADHD je porucha, která je dětem v předškolním věku diagnostikována nejčastěji. Jaké jsou projevy ADHD a jak rozpoznat ADHD u dětí?

Chlapec v izbe

Zdroj foto: Freepik

Jak se projevuje porucha pozornosti?

Navzdory mnoha výzkumům v této oblasti není stoprocentně jisté, co způsobuje ADHD. Děti mohou ADHD zdědit, protože mnoho dětí a teenagerů s touto poruchou má rodiče nebo příbuzného s poruchami chování. Ohrožené jsou také předčasně narozené děti, děti, které byly vystaveny škodlivým toxinům (například olovu), nebo děti, které byly během nitroděložního vývoje vystaveny drogám. Důležité je vědět, že ADHD není způsobené špatnou rodičovskou výchovou.

ADHD, tedy porucha pozornosti s hyperaktivitou (zkratka ADHD pochází z anglického attention deficit hyperactivity disorder), se může u každého dítěte projevovat jinak. Některé děti mají větší problémy s udržením pozornosti, jiné jsou hyperaktivnější a chovají se impulzivněji. Existují tři hlavní typy ADHD:

  • Hyperaktivně-impulzivní typ (ADHD-H) – lidé s tímto typem ADHD často jednají bez přemýšlení a hodně se pohybují. Impulzivní a hyperaktivní projevy jsou výrazné a typická je neposednost, pobíhání či skákání do řeči. Problémy s pozorností jsou méně dominantní.
  • Nepozorný typ (ADHD-I, dříve ADD) – lidé s tímto typem ADHD mají problém s udržením pozornosti a snadno se nechají rozptýlit. Kdykoli během dne se zasní, zapomínají a jsou dezorganizovaní. Lidé s nepozorným typem ADHD jsou spíše tiší a nemají výrazné projevy fyzické hyperaktivity.
  • Kombinovaný typ (ADHD-C) – lidé s tímto typem ADHD bývají impulzivní a hyperaktivní a mají problém s udržením pozornosti. Jde o nejčastější formu ADHD, při které se současně vyskytují příznaky nepozornosti, impulzivity a hyperaktivity. Děti i dospělí s tímto typem ADHD mají problém s koncentrací, sezením v klidu a ovládáním impulzů.

ADHD může postihovat chlapce i dívky, avšak častěji je tato porucha pozornosti diagnostikována chlapcům, protože odhalení přichází v dřívějším věku. Je to zřejmě proto, že u chlapců se častěji objevuje hyperaktivně-impulzivní nebo kombinovaný typ, který se projevuje v mladším věku. Dívkám je naopak častěji diagnostikován nepozorný typ, který se poprvé projeví až na základní škole.

ADHD příznaků si můžete poprvé všimnout už u dětí předškolního věku, tedy ve 3–4 letech. Pokud tyto projevy přetrvávají a jsou přítomné i před nástupem do školy, může jít o ADHD. Zaměřte se, pokud vaše dítě:

  • nemá rádo nebo se vyhýbá aktivitám, které vyžadují pozornost déle než jednu nebo dvě minuty.
  • ztrácí zájem a po několika minutách věnování se aktivitě začne dělat něco jiného.
  • ve srovnání s vrstevníky mnohem více mluví a dělá více hluku.
  • šplhá po předmětech i přes upozornění, aby to nedělalo.
  • do čtyř let neumí skákat na jedné noze.
  • je téměř vždy neklidné a má potřebu neustále kopat, třást nohama nebo se kroutit na židli.
  • se dostává do nebezpečných situací kvůli nebojácnosti.
  • se příliš rychle seznamuje s cizími lidmi.
  • je často agresivní při společných hrách, což může vyústit až v napomenutí nebo vyloučení ze školky.
  • se zranilo kvůli příliš rychlému pohybu nebo běhu, když jste mu řekli, aby to nedělalo.

To, že je vaše batole upovídané, zdraví lidi na ulici nebo zkouší vaši trpělivost tím, že opakovaně leze na konferenční stůl, ještě nemusí znamenat, že má ADHD. Ale pokud u svého dítěte opakovaně zaznamenáte více projevů a máte pocit, že něco prostě není v pořádku, navštivte pediatra a tlumočte mu své obavy. Může jít jen o určitý vývojový stupeň, ale možná bude potřebná hlubší diagnostika.

Dievčatko v krabici

Zdroj foto: Freepik

Obtížná diagnostika ADHD

Znaky ADHD ve větší či menší míře jsou přítomné u téměř všech dětí a úzce souvisí s úrovní jejich vývoje. Jak tedy určit, které dítě skutečně splňuje kritéria pro ADHD a které z toho takříkajíc „vyroste“? Odpověď na tuto otázku není vždy jednoznačná a diagnostika ADHD v dětském věku je proto poměrně náročná a zdlouhavá.

Při diagnostikování ADHD je třeba zvážit následující otázky:

  • Jak extrémní je chování dítěte?
  • Kolik škody nebo problémů toto chování způsobuje?
  • Jak moc se dítě odklání od typického vývoje?
  • Do jaké míry chování ovlivňuje učení?
  • Do jaké míry chování ovlivňuje vztahy s rodinou a vrstevníky?
  • Omezuje se podezřelé chování dítěte na určité prostředí/denní dobu nebo je nepřetržité?
  • Je nevhodné chování přítomné většinu času?

Diagnostika ADHD probíhá v rámci pozorování a jde o proces, ne o jednu návštěvu u lékaře. Lékař se musí seznámit s kompletní lékařskou a rodinnou anamnézou a dítě se nevyhne ani fyzickému vyšetření, přičemž se zkoumá zejména zrak a sluch, aby se vyloučily jiné zdravotní problémy, které se mohou projevovat podobně jako ADHD.

Součástí diagnostiky ADHD jsou rozhovory s rodiči a dítětem, během kterých odborník sbírá informace o projevech. Zajímá ho, kdy se chování dítěte projevuje a mohlo by poukazovat na ADHD, zjišťuje, zda má dítě problémy ve školce nebo ve škole, zda nemá potíže s dodržováním denní rutiny a podobně.

Nezbytným krokem při diagnostice ADHD jsou standardizované hodnoticí škály, kterými se měří závažnost příznaků a zjišťuje se, zda má dítě opravdu ADHD syndrom. Nejčastějšími hodnoticími nástroji jsou ADHD Rating Scale, Connersova škála hodnocení ADHD a Vanderbiltův diagnostický dotazník.

Správná diagnostika ADHD vyžaduje sledování dítěte v různém prostředí, tedy nejen v ordinaci, ale i doma, ve škole nebo během hry na hřišti. Příznaky ADHD se objevují během celého dne při různých činnostech, přičemž musí být přítomno více příznaků a musí přetrvávat déle než šest měsíců.

Pro lepší stanovení diagnózy jsou hodnoticí škály doplněné také psychologickými a kognitivními testy, které pomáhají vyloučit jiné poruchy, například autismus, Tourettův syndrom, obsedantně-kompulzivní poruchu, depresi či úzkost. MRI vyšetření a jiné techniky zobrazování mozku nejsou součástí standardního hodnocení, ale mohou být výzkumným doplňkem pro pochopení poruchy.

Léčba, která nevyléčí

I přes celosvětovou osvětu si mnozí lidé myslí, že je ADHD nemoc, kterou lze vyléčit podobně jako zánět průdušek. Ačkoli existuje léčba ADHD, tato porucha pozornosti se nevyléčí, ale může výrazně pomoci se zmírněním příznaků. Léčba ADHD obvykle zahrnuje léky v kombinaci s terapií a významnou roli hraje také včasná diagnostika.

Samotné nasazení léků a jejich pravidelné užívání nestačí a i když je dnes návštěva psychologa stále trochu tabu, terapie u zkušeného dětského psychologa výrazně přispívá ke zlepšení stavu dítěte. Malý pacient se díky terapii naučí různé mechanismy zvládání, které mohou pomoci s příznaky a chováním typickým pro ADHD. Terapie je však vhodná i pro rodiče, kteří se naučí reagovat na chování dětí.

Výchova dítěte s ADHD se trochu liší od výchovy dětí bez této diagnózy. Podle uznávaného amerického výzkumného a vzdělávacího centra Mayo Clinic existuje pět strategií chování, které pomohou rodičům zvládnout ADHD u dětí:

  1. Chvalte a odměňujte děti za dodržování pravidel. Děti s ADHD očekávají kritiku častěji než jiné děti a také ji dostávají, což může ovlivnit jejich sebevědomí. Právě proto je důležité chválit dobré chování, dodržování pravidel a naslouchání častěji, než kritizovat špatné chování. Budou dny, kdy bude možná náročné najít v chování dítěte něco dobrého, ale určitě to nebude nemožné.
  2. Dávejte praktické a jasné pokyny nebo příkazy. K upoutání pozornosti dítěte navážete oční kontakt nebo se jemně dotknete ruky či ramene. Dávejte stručné, jednoduché a krátké příkazy, které jdou přímo k věci, a vyhněte se složitým požadavkům, otázkám a více pokynům najednou.
  3. Vytvořte si zdravé návyky. V případě, že vaše dítě užívá léky na ADHD, ujistěte se, že je užívá pravidelně a podle doporučení lékaře. Mezi zdravé návyky však patří i dostatečný a zdravý spánek, vyvážená a pravidelná strava plná vitamínů a minerálů, dodržování pitného režimu a aktivita. Tyto zdravé návyky pomohou dětem cítit se co nejlépe, přispějí k minimalizaci příznaků ADHD a díky nim budou mít děti svůj život o trochu víc pod kontrolou.
  4. Vytvořte si rutiny kolem domácích úkolů a domácích prací. Společně s dětmi si vytvořte kontrolní seznam toho, co je potřeba během dne udělat. Na seznamu by neměly chybět domácí úkoly, domácí práce, které má dítě na starosti, a ranní a večerní hygiena. Povzbuzujte dítě k tomu, aby tento plán používalo. Pokud jde o domácí úkoly, je vhodné stanovit si čas a místo na dělání úkolů a vaši kontrolu, ideálně 2–4krát za hodinu. Berte v úvahu i potřebu dítěte na přestávky, například na přemýšlení nebo na pohyb.
  5. Pomozte dítěti budovat vztahy, rozvíjet sociální dovednosti a udržovat přátelství. Děti jsou velmi všímavé a když si uvědomí, že s některým dítětem ve školce nebo na hřišti něco není v pořádku, mohou se mu vyhýbat. Pomozte svému dítěti navázat a rozvíjet alespoň jedno blízké přátelství, vezměte iniciativu při organizování společného hraní a požádejte učitele ve školce a ve škole, aby k tomuto dítěti přistupovali stejně. Zároveň buďte pro dítě dobrým vzorem v chování a vyhraďte si 3 až 5 dní v týdnu na speciální čas strávený s dítětem, který bude bez konfliktů a bez obrazovek.

Diagnostika poruchy pozornosti s hyperaktivitou v dětském věku přetrvává jako ADHD u dospělých v přibližně 60 % případů, ale to zdaleka neznamená konec světa. Včasná diagnostika, vhodná léčba, terapie a zájem rodičů o svět dítěte s ADHD výrazně přispívají k tomu, že dítě nebude mít v budoucnosti problém s plnohodnotným životem a může být dokonce úspěšné v čemkoli, do čeho se pustí.

Zdroj:

Pomozte vylepšit tento článek
Je tento článek užitečný?